Novinky

Tříletá Anička je další aktérkou nové proměny pokojíčku, ve které hrála důležitou roli renovace nábytku. Rodiče mě požádali o radu a návrh i pro staršího bratra Tondu, ale dáma má přednost. Návrh pro bráchu začneme tvořit po dokončení duhového království.

                Zadání bylo klasické. Velká postel, dostatek místa na hraní, stůl na malování a dostatek úložného prostoru na spoustu hraček. Rodiče si přáli zachovat starožitnou šatní skříň a využít pár kousků starého nábytku. Opět jsem měla štěstí na velmi šikovného tatínka, takže kutilství a natírání nebyl žádný problém.

                Vzhledem k šikmým stropům jsem si v celkové dispozici nemohla moc vyskakovat a prostor jsem otevřela. Jediné místo, které jsem potřebovala trochu zastínit kvůli dostatku soukromí byla postel. Proto jsem ji oddělila šatní skříní, což už je takový můj osvědčený trik. Ostatní nábytek jsem umístila na „hluchá“ místa pod šikminy. Pod oknem ve štítu je zatím provizorně navrhnuta tabule na křídy. V budoucnu tam bude místo pro psací stůl. Otevřený prostor jsem doplnila variabilními hracími prvky, aby tam měla dostatek vyžití. Jedná se o látkový baldachýn, který využije jako domeček na hraní a zároveň se může zavěsit i k posteli pro úplné soukromí. Závěsné křeslo pak slouží buď mamince na čtení pohádek, nebo na Aniččino akrobatické houpání.

                V designové části jsem navázala na masivní dřevo, které už v pokoji bylo, a doplnila pastelovými barvami na přání maminky.  Áňa by preferovala hlavně "šůjodou", neboli růžovou v jejím podání. Ani ta samozřejmě nechybí v našem spektru. Duha se stala po vzájemné shodě ústředním motivem. Osvětlení bylo v pokoji zabudované v podobě nenápadných bodovek, a to jsem zachovala. Přidala jsem jen jednoduché bílé lampičky do jednotlivých zón a dekorativní barevné kouličky pro zútulnění na spaní. Vše jsem opět doplnila textilními doplňky z naší dílny tak, aby vše dokonale ladilo.

                Při realizaci se tatínek ukázal jako hotový profesionál a nic nenechal náhodě. V rámci renovace dodělal dokonce i střešní okno, které už bylo v krytině připravené, a já s ním v návrhu počítala. Pokoj se tím krásně prosvětlil. Výmalbu a nátěry veškerého nábytku provedl na jedničku a pustil se i do výroby drobných truhlářských prvků. Dokonce návrh doplnil i o pár vychytávek. Konkrétně velké barevné kolíčky pro snadné uchycení obrázků na korkovou tabuli zadní strany skříně. Také křídové tabuli přibyla polička na odkládání kříd. Stůl na malování a lavici s úložným prostorem přenechal raději truhláři, ale nepochybuji o tom, že by to udělal stejně dobře. Vzhledem k barevnému propojení výmalby jsem nakonec rodině navrhla, že se chopím malování duhy a bublin místo původně plánovaných tapet. Výsledek je tedy naše společné dílo, na které jsme oba patřičně pyšni. Nesmím ale zapomenout na maminku, která nám dělala během celé akce koordinátorku a asistentku a byla nám celou dobu morální podporou.

                Focení s Pájou proběhlo jako vždy v naprosté pohodičce. Anička po začáteční trémě nakonec pózovala jako hotová modelka. Bude mít zaslouženě krásné fotky na památku. A já zase parádní materiál do svého portfolia. Jsem neskutečně vděčná za takové skvělé rodiče, kteří se mnou sdílejí každý detail a dotahují mé projekty do vysněných konců. Je to pro mě obrovská satisfakce a odměna. Proto už se nemůžu dočkat, až se pustíme do teenegerského pokoje pro bráchu. Moc děkuji všem zúčastněným.